Nebýt sám Magda Váňová

Rodiče Konráda Klose zahynuli při autohavárii, když mu bylo devět let. Vyrůstal na malém městě u strýce a tety, kteří neměli děti, a teprve v dospělosti si uvědomil, jak byl osamělý. V sousedství bydlela Dora, chodili spolu do stejné třídy až do maturity a pak společně studovali na univerzitě v Praze. Dora byla adoptovaná, ale měla milující rodiče a Konrád o to silněji cítil, že zatrpklá teta a bezradný strýc mu rodinu nenahradí. V holešovském dětském domově, kde teta byla kuchařkou, poznal o pět let starší Emu, svou ochránkyni a přítelkyni, ale od dětství se rozumělo samo sebou, že on patří k Doře. Přítele Ivana poznal Konrád na fakultě a ten mu otevřel svět bohatství a luxusu své rodiny. Klan Ehrlichů byl roztroušený po celém světě a podle Konrádových představ musel disponovat neomezenými možnostmi. Konráda okouzlilo, jak ho Ivanova rodina přijala mezi sebe, a navíc jeho sestra Olivie mu nápadně připomínala Emu. Hrdinové románu Magdy Váňové jsou jedné krve, mají rozdílné životní zkušenosti, ale blízké představy a názory, potřebují se navzájem a jejich příběhy do sebe zapadají tak pevně, že vytvářejí napětí uvolňující se v překvapivých proměnách děje, a při tom Konrád odkrývá svůj vnitřní život v dětství, dospívání i dospělosti. Od dětských let byl Konrád vnímavý a citlivý k svému okolí, svět ho lákal slibnými nadějemi, ale za každý dar zaplatil ztrátou, s kterou se vrátily pocity osamělého dětství. Román je čtivý, děj má rychlý spád a Konrád žije tak, aby nezůstal opuštěný. Komplikuje si tím život a podléhá vlastní nerozhodnosti, ale přesto se mu podaří uskutečnit dětský sen, že nebýt sám znamená mít svůj domov.